autor Jeremy Davis, překlad Asgarden 

Ve většině tažení přijdou časy, kdy hrdinové přijedou do města v naleštěných zbrojích, s cinkajícími zbraněmi, ověšeni amulety a prsteny. Pak by je měla hned obklopit městská stráž. Mají povolení na nošení takových zbraní? Zaplatili daně za své šperky? Jsou šlechtici, že mohou za bílého dne jezdit na koních středem ulice? Vašim hráčům mohou jejich postavy připadat jako hrdinové, ale pro správce města jsou to přinejlepším žoldáci, pokud ne zloději a kriminálníci.

Ve většině herních prostředí, od fantasy po sci-fi, existují členové vládnoucí třídy, kteří si žárlivě střeží své postavení ve společnosti. Mají práva a privilegia, která jsou nedostupná běžným jedincům, ať už v podobě zákonů, zvyků nebo tradic. Privilegovanou skupinou může být určitá rasa, pohlaví, vládnoucí vrstva, šlechta, politická strana, národnost, „právoplatní“ občané nebo jiná skupina jasně odlišných lidí. Jestli družina do této skupiny patřit nebude, může to vést k mnoha zajímavým situacím.

Zbraně a zbroje

To nejzjevnější při pohledu na skupinku dobrodruhů je, že jsou ozbrojení a nebezpeční. V minulosti bylo viditelné nošení zbraně v různých částech Evropy či Asie zločin. V koloniální Americe nesměli otroci bez povolení majitele nosit zbraň. Nošení i vlastnictví zbraní je více či méně korigováno i v moderních demokraciích. Proč by to ve vašem světě mělo být jinak?

Z toho plyne že na určitých územích může mít družinka s nošením zbraní potíže – pokud si neseženou povolení, mohou jim být zbraně zabaveny nebo mohou dokonce skončit i ve vězení.

 

Oblečení a šperky

Pro pozdní středověk byly běžné striktní zákony určující oblečení různých společenských vrstev. V Anglii například nemohli obyčejní lidé nosit fialovou barvu, hedvábné a saténové šaty či stříbrné nebo zlaté lemování. V Japonsku nemohli poddaní muži nosit punčochy a ženy zase šperky ze slonoviny a želvoviny. V některých částech Středního východu se v minulosti mohly ženy zahalit závojem jen když byly vdané či patřily ke šlechtě (závoj tu symbolizoval jejich nedostupnost)

Členové družiny v nepatřičném oblečení mohou být pokutováni a donuceni se převléknout.

 

Nucená práce

Jedná se o dlouhověkou tradici nutící obyvatele s nižším postavením dělat práci za ty s vyšším. Často se jednalo o věci obsažené v zákonech. Např. ve starověkém Římu musel každý „neobčan“ na požádání nést legionáři jeho výstroj jednu míli zdarma. Středověký rolník zas musel pracovat zčásti i na panských pozemcích nebo se účastnit veřejných staveb cest, mostů apod. V koloniální éře se vojáci Britského impéria mohli ubytovat v jakémkoli soukromém domě. Za formu nucené práce se dá považovat i povinná vojenská služba, která se táhne napříč dějinami mnoha národů.

Jelikož je mnoho dobrodruhů abnormálně silných a zdravých, přímo se hodí na pomoc při veřejných stavbách či vojenskou službu („potřebujeme tu pár silných chlapíků a žádné odmlouvání!“)

 

Jídlo

Společenské normy a pravidla regulovaly dokonce i tak na první pohled samozřejmě věci typu co člověk smí a nesmí jíst. Mohly mít podobu konkrétních nařízení, jako třeba ve feudálním Japonsku, kde mohl poddaný jíst rýži, ale už ne pečenou rybu. Nebo mohly být nepřímé a týkat se pytlačení na panské půdě, které pro obyčejného člověka ve středověké Evropě mohlo skončit i popravou.

Povolené jídlo a pití bylo také silně ovlivněno náboženstvím (např. muslimové nemohou pít alkohol a jíst vepřové maso, hinduisté zase hovězí).

Co se může stát dobrodruhům, když si opečou u táboráku místní posvátné zvíře symbolizující královskou moc? To už nechám na vaší fantazii, ale nic pěkného to nebude.

 

Legální práva

V případě zločinu či přestupku vždy velmi záleželo na tom, kdo jej spáchal. Zatímco středověký šlechtic mohl za určitý přestupek očekávat nanejvýš pokárání od svých společníků, pro obyčejného člověka mohlo spáchání stejného činu znamenat popravu. Šlechtic měl často i soudcovská práva a pokud se přestupek přímo týkal jeho, mohl dotyčného na místě odsoudit i vykonat rozsudek. Feudální samuraj mohl zabít rolníka na místě jen kvůli urážce. I v moderním „spravedlivém“ světě hodně záleží na tom, jakého obhájce si kdo může dovolit.

Upadnutí v nemilost u vyšší vrstvy může být bolestivé či smrtelné ve všech společnostech, které jsou striktně rozdělené do různých vrstev. Dokonce i když skupinka neudělala nic špatně, zákon bude obvykle na straně soudců (vlády).

Náboženství, vzdělání a magie

Společenské třídy zasahovaly téměř do všech oblastí života. Žena ve středověké Evropě se mohla vzdělávat prakticky jen v rámci církevních řádů či (velmi vzácně) díky soukromým učitelům. V kostele a na oslavách byl přísný zasedací pořádek. V určitých náboženstvích nemohly ženy do kostela nebo do některých jeho částí mohli vstupovat pouze kněží.

Ve světě tažení to může být ještě horší. Vzdělanost může být u prostých lidí trestána nebo magii mohou provozovat jen jedinci vznešené krve. Družinka by si měla dávat pozor na místní zvyky a nařízení, co se magie týče.

 

Bohatství a moc

V současnosti jsou peníze téměř synonymem pro moc. Kdysi bylo stejným měřítkem vlastnictví pozemků. Zbohatlíci byly v takových společnostech přijímáni s velkou nelibostí.

Jelikož úspěšná družinka časem pravděpodobně nashromáždí velké bohatství, možná si někteří její členové budou myslet, že už na ně neplatí pravidla společenských vrstev. Často budou mít pravdu. Místního barmana nezajímá, kdo mu platí. Když u něj budete utrácet jako šlechtic, bude vás za šlechtice považovat. Na druhou stranu, i když nakráčíte do paláce v těch nejlepších šatech, ještě to neznamená, že vás tam přijmou, když nemáte urozenou krev. Také místní šlechtici mohou dát lekci tomu, kdo by si snažil „koupit“ jejich práva či tituly. Samozřejmě že v některých světech tituly na prodej být mohou – rozhodnutí je na GM.

 

Následky

Společenský řád neexistuje bezdůvodně. Můžete jej mít podrobný a propracovaný, se zdůvodněním , proč se některé zvyky vyvinuly zrovna tímto způsobem nebo se prostě spokojit s tím, že „tak to vždycky bylo“. Tak nebo tak, systémy odolávají změnám. Když družinka chodí po světě a chlubí se svým postavením, brzy si jich všimnou místní vlivní občané. Když se budou vzpírat některým základním zákonům, měli by se připravit na souboj s celým systémem. Ať žije revoluce!

Ať je váš herní svět jakýkoli, pravděpodobně bude mít jeho společenské uspořádání vliv na hráčské postavy. Pokud jsou šlechtici (nebo privilegovaní občané), budou mít některá z výše uvedených privilegií. Pokud jsou prostého lidu, čas od času budou zažívat nedostatky jejich postavení. Společenský systém by měl tažení přidávat jen atmosféru a příchuť, pokud tedy není tématem vaší hry utlačování a revoluce. Dobře zahraný společsnký systém může do vaší hry přidat spoustu zajímavých setkání a nových nápadů.

Pozn. překladatele: z výše uvedeného článku by mohlo plynout, že je třeba (a na místě) hráče společenskými poměry ve vaší hře „překvapovat“. Ve skutečnosti by se hráč o podmínkách ve společnosti měl dovědět ještě před samotnou hrou, aby věděl, do „čeho jde“. Když se skupinka ocitne uprostřed hry ve vězení za to, že nosí ve městě dýky, aniž by hráči o těchto pravidlech věděli předem, něco je špatně.