autor Jeremy Davis, překlad Asgarden
Zbraně a
zbroje
To
nejzjevnější při pohledu na
skupinku dobrodruhů je, že jsou ozbrojení a nebezpeční.
V minulosti bylo
viditelné nošení zbraně v různých
částech Evropy či Asie zločin.
V koloniální Americe nesměli otroci bez
povolení majitele nosit zbraň.
Nošení i vlastnictví zbraní je více
či méně korigováno i v moderních
demokraciích. Proč by to ve vašem světě mělo být
jinak?
Oblečení a šperky
Pro pozdní středověk byly běžné striktní
zákony určující oblečení různých společenských vrstev. V Anglii například
nemohli obyčejní lidé nosit fialovou barvu, hedvábné a saténové šaty či
stříbrné nebo zlaté lemování. V Japonsku nemohli poddaní muži nosit
punčochy a ženy zase šperky ze slonoviny a želvoviny. V některých částech
Středního východu se v minulosti mohly ženy zahalit závojem jen když byly
vdané či patřily ke šlechtě (závoj tu symbolizoval jejich nedostupnost)
Nucená práce
Jedná
se o dlouhověkou tradici nutící
obyvatele s nižším postavením dělat
práci za ty s vyšším. Často se
jednalo o věci obsažené v zákonech. Např. ve
starověkém Římu musel každý
„neobčan“ na požádání nést
legionáři jeho výstroj jednu míli zdarma.
Středověký
rolník zas musel pracovat zčásti i na panských
pozemcích nebo se účastnit
veřejných staveb cest, mostů apod.
V koloniální éře se vojáci
Britského
impéria mohli ubytovat v jakémkoli soukromém
domě. Za formu nucené práce se dá považovat i povinná vojenská služba, která se
táhne napříč dějinami mnoha národů.
Jídlo
Společenské
normy a pravidla
regulovaly dokonce i tak na první pohled samozřejmě věci typu co
člověk smí a
nesmí jíst. Mohly mít podobu
konkrétních nařízení, jako třeba ve
feudálním
Japonsku, kde mohl poddaný jíst rýži, ale už ne
pečenou rybu. Nebo mohly být
nepřímé a týkat se pytlačení na
panské půdě, které pro obyčejného člověka ve
středověké Evropě mohlo skončit i popravou.
Legální práva
V případě
zločinu či přestupku
vždy velmi záleželo na tom, kdo jej spáchal.
Zatímco středověký šlechtic mohl
za určitý přestupek očekávat nanejvýš
pokárání od svých společníků, pro
obyčejného člověka mohlo spáchání
stejného činu znamenat popravu. Šlechtic měl
často i soudcovská práva a pokud se přestupek
přímo týkal jeho, mohl dotyčného
na místě odsoudit i vykonat rozsudek. Feudální
samuraj mohl zabít rolníka na
místě jen kvůli urážce. I v moderním
„spravedlivém“ světě hodně záleží na
tom, jakého obhájce si kdo může dovolit.
Náboženství, vzdělání a magie
Společenské třídy zasahovaly téměř do
všech oblastí života. Žena ve středověké Evropě se mohla vzdělávat prakticky
jen v rámci církevních řádů či (velmi vzácně) díky soukromým učitelům.
V kostele a na oslavách byl přísný zasedací pořádek. V určitých
náboženstvích nemohly ženy do kostela nebo do některých jeho částí mohli
vstupovat pouze kněží.
Bohatství a moc
V současnosti jsou peníze téměř
synonymem pro moc. Kdysi bylo stejným měřítkem vlastnictví pozemků. Zbohatlíci
byly v takových společnostech přijímáni s velkou nelibostí.
Následky
Společenský
řád neexistuje
bezdůvodně. Můžete jej mít podrobný a
propracovaný, se zdůvodněním , proč se
některé zvyky vyvinuly zrovna tímto způsobem nebo se
prostě spokojit
s tím, že „tak to vždycky bylo“. Tak nebo tak,
systémy odolávají změnám.
Když družinka chodí po světě a chlubí se svým
postavením, brzy si jich všimnou
místní vlivní občané. Když se budou
vzpírat některým základním zákonům,
měli by
se připravit na souboj s celým systémem. Ať žije
revoluce!
Pozn. překladatele: z výše uvedeného článku by mohlo plynout, že je třeba (a na místě) hráče společenskými poměry ve vaší hře „překvapovat“. Ve skutečnosti by se hráč o podmínkách ve společnosti měl dovědět ještě před samotnou hrou, aby věděl, do „čeho jde“. Když se skupinka ocitne uprostřed hry ve vězení za to, že nosí ve městě dýky, aniž by hráči o těchto pravidlech věděli předem, něco je špatně.