„ Čím by byl muž ve světě bez žen? Vyhynulý druh, madam. Silně vzácný.“ Mark Twain

003aObrázek někdy spojený s hrami na hrdiny podle mě nemůže být příliš povzbudivý pro ženy, které by se chtěly zapojit do hry. Právě jsem náhodně sebral z mé poličky 4 knihy dobrodružství. Obal jedné („Otřesné sny“) ukazuje ženu ve velmi sporém oděvu, kterou pod prsy drží zlověstně vyhlížející monstrum. Jiný („TORG“) ukazuje ženu třímající ohromný samopal. Můžete říct: „Na tom není nic špatného“ – avšak kromě toho samopalu má na sobě něco jako plavky, velmi užitečné do bitevního pole. Další zbraň má zabodnutou do nahého stehna, kde také mj. plní funkci svérázného tetování. Vousatý kněz vyjímající se na dalším obalu je zcela oblečený. Freud by zajásal.

Obrázky podobného druhu jsou spíše příznaky, než původci, jednoho nepříjemného jevu – šovinismu v RPG. Jelikož většinu hráčů tvoří mladí muži, není překvapující, že herní vydavatelství sázejí na ilustrace, které mladé muže zaujmou. Takové umění je spíše netaktní než že by toužilo soupeřit s čirou pornografií. Fantasy malíři oblékají ženy do směšných kostýmků, protože tak žena na fantasy obrázcích vždy vypadala. Dvě knižní dobrodružství, která jsem si na začátku nespravedlivě vybral pro jejich ilustrace, nejsou ve svém obsahu nebo tématu sexistické; ten dojem vytváří pouze obálka. Ještě jsem se nesetkal s mužem, který by tvrdil, že se mu takové kresby příčí, a většina žen-hráček je považuje spíše za nešťastné a směšné nežli sexistické a napadající.

003bDalší dvě knihy patřící do mého velmi nevědeckého vzorku byly modul do GURPS – „Robin Hood“ a „Arabské noci“. Obálka jedné ukazuje muže čaroděje se svým učedníkem, vyvolávající džina (opět muže); u druhé skupina zbojníků přepadává stejně početnou skupinu normanských vojáků. Žádná stopa po ženě, ať tu nebo tam. Zde však nemůžeme obviňovat ani autory textu, ani malíře, jelikož příčina tkví ve zvoleném tématu. Robin Hood i Arabské noci patří mezi příběhy mužského světa. To, ovšem, je problém.

Většina her na hrdiny se stále hlásí k převážně mužským tématům: boji a armádě. Postavy utrácí svůj armádní žold, aby se mohly stát námezdnými žoldnéři a lovci lidí; po hospodách je vyhledávají staříci, aby jim mohli vysvobodit unesenou dceru z čarodějovy věže; jejich aspirace je přidat se k rytířům Kulatého stolu nebo Imperiálním mariňákům. Popisu vojenských obleků a zbraní jsou věnovány celé moduly; další knihy zaplňují statistiky pro střelné zbraně, propracovaná pravidla pro řízení a vytváření aut, tanků, vesmírných lodí a obrovských ručně řízených robotů. Kdypak se nějaký modul týkal výhradně umění, hudbě, zemědělství nebo výchově dětí? Někdo možná řekne: „tyto náměty nemají ke hrám na hrdiny žádný vztah; jsou nezajímavé a nudné“.

003cOpakuji. V tom je ten problém. Proč jsou hry na hrdiny zaplaveny bojovníky na úkor vychovatelů. Mnoho her se navíc odehrává na pozadí dob, kdy byly naprosto odlišné společenské normy; nejenom ve zromantizovaném středověku, nýbrž také ve Viktoriánské Anglii nebo ve 30. letech 20. století. V takových společnostech byla oproti dnešku role ženy a muže striktně oddělena. Může to být součást přitažlivosti pro mužské hráče? Možná to souvisí s etikou barbarů; kterou někteří lidé (možná spíše studia) dávají za vzor pro heterosexuální mužská přátelství; svět lovu, cti a boje. Filmová science-fiction představuje svět mužů jako jedna velká kasárna s mnohem větší okázalostí. Ursula Le Guinová komentovala Hvězdné války jako zajímavé přesně do půli filmu, kdy se všichni převlékli do uniformy. Z jednoho úhlu pohledu na tom opravdu není nic špatného. Jestli je v mužích skutečně vrozená touha zabíjet zvířata a sebe navzájem, pak jsou hry na hrdiny pravděpodobně velmi bezpečný způsob, jak si ji vybít. Avšak někteří z nás doufají, že je na těchto hrách trochu víc než jen to.

To neznamená, že by ženy nemohly hrát hry na hrdiny. Mohu si teď vzpomenout pouze na jednu hru s pravidly myslícími na ženské postavy. Většina ostatních her se ženám přinejmenším vůbec nevěnuje. Vojenská science fiction představovaná „Cestovatelem“ a „Základními směrnicemi“ rekrutuje muže i ženy naprosto stejně. „Hermův Řád“ myslí na ženské čaroděje (tedy čarodějky). FRPG „Warhammer“ umožňuje ženám jakékoli povolání. „Frankesteinův zámek“ emancipuje ženu viktoriánské éry tím, že umožňuje ženské hrdinky. „Vesmír 1889“ ponechává dámy nesvobodné a pod ochranou mužů, avšak zve je ke hře jako cestovatelky, misionářky, popř. převleklé za muže. Ta poslední možnost je možná tou nejčestnější; kolik žen v RPG je ve skutečnosti víc než žena v mužských šatech?

003dHra, která se nejvíce soustřeďuje na mužské hráče, je „Pendragon“. Jelikož je určena k vyprávění rytířských příběhů v romantickém středověkém světě, lze jí jen těžko za to kritizovat. Jestliže se vydáváte do války nebo na cestu za Svatým grálem, pravděpodobně necháte ženu doma. Modul k této hře dává několik zajímavých návrhů ohledně začlenění ženských VP do hry. Ve středověké literatuře existují malé precedensy v podobě ženských rytířů, a jelikož se jedná o fantasy, není důvod, proč by král Artuš nemohl za svým stolem uvítat ženu. Není tak těžké představit si ženu jako Valkýru-válečnici mezi Saxony. Když se vám to nelíbí, vždy si můžete vytvořit ženského čaroděje a přidat se k chlapeckým radovánkám. Takové snahy jsou sympatické. Avšak takové pojetí je založené na jednom velkém chybném předpokladu – připojit ženské hráčky ke hře totiž znamená najít důvod, proč by se měly připojit k mužskému zabíjení a rabování. Sice přijmeme ženu do naší hry, ale nutíme ji pak, aby se chovala jako muž, nejlépe se zbraní v ruce.

V „Pendragonu“ to může fungovat, avšak jako obecné pravidlo je to velmi omezující. Lepší než dávat ženám meče je donutit muže, aby je položili. Proč nepsat zápletky o věcech, které podniká polovina populace, zatímco se její muži angažují v masovém zabíjení? O věcech typu výchova dětí, učení a výuka, výroba věcí, řízení jemné politické moci, vytváření a vyprávění příběhů nebo (v mýtické verzi) praktikování magie.

Samozřejmě že uslyšíme hlasy ohledně takových her na „ženské náměty“, říkající o tom, jak budou nudné a bezcílné. Hra s vyšíváním nebo přebalováním dětí bude asi tak stejně nudná a bezcílná jako ta s leštěním zbrojí, kopáním latríny nebo opravováním tanku. Avšak staly by se hry na hrdiny opravdu nudnějšími, když by se rozšířily směrem od bojů a moci do sféry skutečných lidských vztahů, ve které spolu muži a ženy již odpradávna žijí?

Někteří řeknou ano. Někteří hráči si ani neumějí představit hru, která nemá jako svůj hlavní cíl boj. Nedávná recenze v britském hráčském časopise obsahuje úžasnou poznámku, že kvalitu hry na hrdiny určuje kvalita jejího bojového systému. Jestliže jde o stanovisko většiny hráčů a herního průmyslu, pak jsme získali odpověď na otázku, kterou hráči řeší tak často. Avšak možná bychom se neměli ptát, proč hraje hry na hrdiny tak málo žen, nýbrž tak málo lidí.

zpátky       diskuse